Jdi na obsah Jdi na menu

Speciálka výletků moravské bagdety

9. 4. 2014

Speciálka výletků moravské bagdety

     Na Jižní Moravu mezi milé a vlídné lidi jezdím velmi rád. Tentokráte jsem se těšil dvojnásobně. Od předsedy klubu, duše a hnacího motoru tohoto klubu v jedné osobě přišla nabídka na posouzení speciální výstavy výletků, která se uskutečnila 22. září 2012. Do Rohatce, sídla klubu a místa konání výstavy jsme se vydali už v pátek. Pobyt v malebné části jihu Moravy jsme si zpestřili návštěvou muzea Jožky Úprky v Hodoníně, ve kterém je umístěna stálá expozice českých krajinářů, jejichž vrchol tvorby datujeme do první čtvrtiny dvacátého století.

     Odpoledne nás velmi mile přivítala rodina pana Opavského a jak už to mezi chovateli chodí, vždy si je co říci. Došlo i k návštěvě chovatelského zařízení, kde naše oči mohly spočinout na nádherných kastorexích, které jsou velkou rodinnou chloubou. Svědčí o tom i výsledky výstav a dlouhodobá úspěšnost chovu na nich. Zlatým hřebem pátečního odpoledne a podvečera se však stala návštěva a pobyt na holubníku. Přišla doba pravidelného krmení, a tak si bylo možno hejno velice typických jedinců prohlédnout zblízka. Vzpomínám si na slova chovatele ostravských bagdet Drahuše Neuwirtha, který mi říkal, že se znal ještě s tátou předsedy klubu.  Nepochybně každý otec holubář je šťastný, když se stejným zájmem se chopí opeřeného koníčka jeho syn.  Na druhé straně je nádherné vidět, jak v tradici, kterou založil otec, pokračuje s hrdostí a velice úspěšně i syn. Při společné návštěvě holubníku jsem si znovu uvědomil, jak nádherným holubem a podotýkám, že volně létajícím holubem, moravská bagdeta je. I přesto, že ztrátám způsobeným dravci se nedá vyhnout, preferuje pan Opavský, aby jeho holubi byli volně puštěni a měli možnost proletu. Rozhodně to prospívá jejich vitalitě a vynikajícímu zdravotnímu stavu. A je určitě jednou z priorit klubu, aby tomu tak zůstalo i nadále a moravská bagdeta nezmizela ze střech, neboť by tak mohlo dojít ke ztátě jedné z typických vlastností plemene.

     Není divu, že každoroční přehlídku výletků pořádá klub právě ve svém sídle Rohatci. Přímo zde a v jeho okolí je totiž největší koncentrace chovatelů, což je dáno i z historického hlediska, protože právě zde byly položeny základy moravské bagdety, která je a věřme že i v budoucnu bude ozdobou českého holubářství. Místní organizace ČSCH v Rohatci vlastní uzavřený chovatelský areál včetně potřebného zázemí. Díky nadšení místních chovatelů je pak den před konáním výstavy postavena výstavní expozice a chovatelé mohou začít přijíždět. A aby nezůstalo jen u těch místních, přijížděli i další členové od Brna, Moravských Budějovic, či Kolína. Vystavovaní výletci se podle přihlášek průběžně  zaklecovávali a všichni přihlášení nakonec dorazili. Výstava byla zahájena společným posezením v klubovně a u vůně kávy předseda klubu seznámil přítomné s aktuálními otázkami, které klub řeší, ale i s tím, co je nutné ještě v letošním roce zajistit. Na program dne přišla i záležitost zajištění klubové výstavy dospělých. Nakonec po společné dohodě padla volba na známý areál v Holicích. Zatímco v předcházejících letech, kdy se tradičně členové klubu scházeli na přehlídce výletků a nejlepší jedince si vybírali sami, v letošním roce padla symbolicky v roce konání Evropské výstavy volba na posuzování evropským způsobem. Posuzování bylo záměrně koncipováno jako otevřené. Zúčastnění chovatelé tak měli poprvé možnost setkat se v praxi s tím, co to je vlastně posuzování evropským způsobem. Poprvé se posuzovalo podle vzorníku platného od roku 2012. Zásadní změna, ke které v tomto vzorníku došlo je snížení hmotnosti ze 700 gramů na 600 gramů. V chovu jsou běžně používány holubičky, které jsou drobnější, ale tvarově výborné a pro chov nepostradatelné. Jak se říká, je lépe jednou vidět, než dvakrát slyšet.  No a jestli se v příštím roce rozhodnou, že budou holuby posuzovat, tak, či onak, to je jejich svaté právo.

     Posuzovat výstavu, kde najdete celou řadu vynikajících holubů je pro každého posuzovatele radost.

     Kdo by si myslel, že na speciální výstavě moravských bagdet najde jen samé bílé, mýlil by se. V Rohatci jim více než statečně sekundovaly bagdety žluté, ale hlavně červené. U nich je nutno ocenit mohutnost postavy, klenutí hlavy, délku a šířku krku, včetně pro bagdetu viditelného ohryzku, ale i čistozobost. Protože moravskou bagdetu řadíme mezi holuby tvaru, byl při posuzování kladen obzvláštní důraz na plemenný typ. Mezi početně zastoupenou skupinu holubů patřili i straci, hlavně pak ti v černé barvě. Bohužel chyběl strak v barvě modré, ale věřím, že při zapálení pro chovatelství, který ze všech přítomných přímo vyzařoval, tomu už za rok může být jinak. Kategorie černých straků si získala své příznivce a zapálené šlechtitele. V tomto nelehkém rázu bude zapotřebí popracovat na zvětšení mohutnosti postavy. No a aby strak zůstal strakem a byl maximálně líbivý, bude nutné kromě typu soustředit se i na stračí kresbu , při které je ideální poměr padesát procent plochy těla bílé, padesát procent plochy těla barevné.

     U méně početného plemene a ne až tak početně zastoupených barevných rázů se nedá úplně vyhnout meziplemenné plemenitbě. I takovéto jedince členové klubu přivezli s sebou. To vidím jako velké pozitivum a důležitá je i diskuse o zařazení, nebo nezařazení takovýchto jedinců do dalšího šlechtění.  Je třeba zvažovat, co nám to přinese, nebo by mohlo odnést. Proto i v této chvíli bych zdůraznil význam zařazování těch nejtypičtějších holubů do chovu, zařazování holubů podle předností, které nám skýtají. A právě v tomhle ohledu pro nás může být posuzování evropským způsobem velkým přínosem. Evropský způsob posuzování nám elegantním způsobem umožní vypíchnout u každého holuba přednosti. Právě přednosti jsou hnacím motorem podporujícím další šlechtění. Hledejme na každém holubovi nejen to špatné, ale hlavně to, co je na něm dobré! A hledat to dobré, to znamená přednosti, nám právě evropský způsob posuzování dovoluje v plné parádě zdůraznit. Samozřejmě, abychom nehledali jenom vady a znali jsme právě přednosti, to klade nebývalý důraz na precizní znalost standartu plemene. Ruku v ruce to jde s myšlenkou zavedení posuzovatelů specialistů, kteří kromě klasické zkoušky budou muset skládat specializované zkoušky na jednotlivé skupiny plemen, popřípadě jejich části. U skupin, která  sdružují větší množství plemen jako je tomu například u skupiny holubů tvaru, nebo zejména nejpočetnější ze všech skupin-rejdičů. A jak dopadlo posuzování evropským způsobem v Rohatci? Z celkového počtu 56 vystavených výletků ve všech barvách získali 3 výletci hodnocení 96 bodů. V přepočtu na procento z vystavených holubů to znamená, že takto oceněno bylo 5,35 % z vystavených holubů. Ani jeden holub nezískal hodnocení 97 bodů a to hlavně s ohledem na skutečnost, že moravská bagdeta vyspívá v ideálního představitele plemene ve dvou a více letech. 95 bodů získalo 6 výletků, což v přepočtu na procenta znamená 10,71 %. 94 bodů bylo uděleno 14-ti výletkům, což v přepočtu znamená, že toto ohodnocení obdrželo 25 % z vystavených holubů.

    Zapisovatelem výstavy byl Ing. Muller, jednatel klubu, který hodnotil výstavu takto: „Výstavu považuji za úspěšnou a to vzhledem ke stoupající úrovni, kde, dle mého soudu je zaznamenán kvalitativní vzestup v počtu a kvalitě barevných rázů a dále v návaznosti na způsob oceňování, kdy já považuji evropský způsob hodnocení za objektivnější a pro chovatele má větší přínos. Chovatel si při tomto způsobu posuzování více uvědomí, kterým směrem má směřovat šlechtění svých holubů. Evropský způsob hodnocení, ze kterého jsme měli určité obavy se mi po mé vlastní zkušenosti jeví pro chovatele jak přehlednější a objektivnější.

    V Českém oceňovacím lístku jsou sice vytknuty nedostatky holuba, ale pro chovatele je mnohdy těžké rozhodování, jak v dalším šlechtění pokračovat. Z oceňovacího lístku při evropském způsobu oceňování vyplývá přímo psán směr, kterým by se měl chovatel v následující sezóně ubírat. Po mé osobní zkušenosti bych se přikláněl k tomu, aby se výletci tímto způsobem hodnotili každoročně. Šampionem výletků se stal žlutý holub přítele Opavského, který je majitelem i nejlepšího bílého, žlutého a červeného holuba. Nejlepším černým strakem se stal holub přítele Pernici, nejlepší černou strakou se stala holubice přítele Straňáka, nejlepší červenou strakou holubice přítele Opavského..


    Fotodokumentaci z výstavy pořídili přátelé Muller a Pernica. A právě druhý jmenovaný je správcem klubových stránek www.moravskabagdeta.cz. Sám vidí speciálku výletků následně:

 

„Výstavy výletků jsem se zúčastnil potřetí. Letos se poprvé posuzovala evropským způsobem, což považuji za přínos. Škoda jen, že nepřijelo více návštěvníků, nečlenů klubu, kteří by tak mohli spatřit naše holuby, popřípadě se zapojit do chovu tak krásného plemene, kterým moravská bagdeta bezesporu je.


Co říci na závěr? Dovolte abych odcitoval názor předsedy klubu:

    Na přehlídce výletků jsme nikdy neprováděli klasické  posouzení. Posouzení probíhalo tak, že se vybrali 3 zástupci z řad členů klubu, kteří provedli výběr nejlepších 5 jedinců v každé barvě. Na závěr se z těchto pěti jedinců stanovilo pořadí třech nejlepších. Jelikož na letošní přehlídku přijal pozvání přítel Ing. Stein dohodli jsme se, že vyzkoušíme posouzení všech jedinců evropským způsobem. Mnozí chovatelé se k tomuto zpočátku stavěli nedůvěřivě. Po chvilce zjistili, že je to velmi zajímavé a poučné. Mně osobně se toto posouzení velmi zamlouvalo. V klubu jsme se dohodli, že i pro příští rok v tomto budeme pokračovat. Touto cestou bych chtěl ještě jednou poděkovat příteli Steinovi i paní Lence, že vážili cestu za námi na jih Moravy ve snaze pomoci  našemu klubu. Věřím, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat.
Děkuji, předseda Klubu chovatelů moravských bagdet Josef Opavský.

    Nepochybným kouzlem speciálky bylo takzvané otevřené posuzování za účasti vystavovatelů. Myslím, že je to mnohem prospěšnější způsob, než běžně praktikované uzavřené posuzovaní. Jeho užitečnost vidím zejména v tom, že otevřené posuzování umožňuje díky vzájemné diskuzi mnohem lépe nastínit směr dalšího šlechtění plemene, při kterém posuzovatel musí obhájit své výroky na otevřené scéně. Diskuse o dalších směrech šlechtění pak probíhá i po ukončení posuzování a vynesení výsledných verdiktů. Napadá mne myšlenka, zdali by nebylo dobré podobný otevřený způsob posuzování zavést i při hodnocení plemenných chovů a předejít tak jakýmkoliv pochybnostem ze strany chovatelské veřejnosti.

Kdo z vás bude chtít vidět nejkrásnější výletky moravských bagdet na světě, pak mu nezbývá, než vyrazit v říjnu 2013 do Rohatce na další speciálku výletků moravské bagdety..