Jdi na obsah Jdi na menu

Moravská bagdeta

25. 3. 2014

Moravská bagdeta

                Jedno z našich národních plemen, o kterém se ví, že existuje, ale jeho popularita u nás není tak velká, jak by si toto mohutné, impozantní a svým způsobem vyjímečné plemeno zasloužilo.

                 V loňském roce jsem využil příležitost, tak jako řada dalších, zúčastnit se mezinárodního školení posuzovatelů v Hradci Králové. Součástí školení byly nejen přednášky o našich národních plemenech, ale i praktická ukázka našich národních plemen. Příležitost prezentovat zde naše národní plemena dostaly všechny chovatelské kluby, jenž naše národní plemena zaštiťují. Podle toho, jak se který klub daného plemene holubů k výběru expopzice co nejtypičtějších jedinců postavil, adekvátní dojem u přítomných posuzovatelů z různých koutů Evropy, ale i u široké chovatelské obce zanechal. Jedním z plemen, která byla součástí expozice a která ve mně zanechala hluboký dojem, byla expozice moravských bagdet v různých barevných rázech. Plemeno tak ukázalo, že moravské bagdety nejsou jen bílé, ale že skýtají širší plejádu barev.

                Od této chvíle jsem se v myšlenkách k tomuto národnímu plemeni často vracel a kladl jsem si otázku proč moravská bagdeta nenašla většího rozšíření po Čechách a na Moravě. Proč zůstala, i když se s ní ojediněle setkáváme i u nás na Severní Moravě a pochopitelně i v Čechách, víceméně lokálním plemenem vyskytujícím se v oblast, i ve které vznikla a tou je Jižní Morava.

                 S moravskou bagdetou jsem se u nás v loňském roce setkal také na výstavě v Hati, která se postupem času stala největší Slezskou výstavou, které se loni zúčastnilo 28 organizací z Moravy a Polska. Vystavení jedinci byli typově vynikající, ale bohužel byli v době vystavy silně rozpeřeni, takže nevynikla jejich klenutá hlava ozdobená pro moravskou bagdetu tak typickou chocholkou. Největší přehlídkou moravské bagdety v loňském roce byla tradiční klubová výstava v Hodoníně. Jak z jejich  výsledků vyznívá, právě tato výstava se pro členy klubu stala prestižní záležitostí a v současné době není jiná možnost vidět perlu Jižní Moravy za kterou osobně moravskou bagdetu považuji jinde, než právě na klubové výstavě.

                Na celostátních výstavách, pokud se stane, že je moravská bagdeta vystavena zůstává a já říkám, že bohužel, pro chovatelskou veřejnost popelkou. Celostátní výstava by měla být našim největším chovatelským svátkem. Bohužel podle počtu vystavených holubů v minulých letech tomu tak není.  Jediní, kdo umí tuto neblahou skutečnost změnit, jsme my chovatelé. To si je třeba uvědomit a za to je třeba i bojovat, aby celostátní výstava nebyla dále degradována.

                 V loňském roce jsem začal komunikovat, byť jen po telefonu, s předsedou klubu přítelem Opavským. Osobně jsme se mohli potkat a popovídat si na setkání klubů v Litovli.  V kontaktu už před tím jsem byl s jedním z členů klubu pocházejících z Moravy, ale žijícím v Čechách Petrem Pernicou. Ten si do svého aktuálního bydliště přenesl kousek Jižní Moravy právě v podobě moravské bagdety. Petr byl tím, který udělal velmi potřebný a důležitý krok. Založil klubové stránky, které začaly propagovat moravskou bagdetou. Stránky jsou sice jen jedním, ale velmi důležitým krokem k popularizaci každého národního plemene. Věřím, že jejich skromná podoba se bude postupně rozšiřovat a že díky německé, či anglické verzi, která je výhledově naplánovaná se ozvou i chovatelé ze zahraničí a moravská bagdeta nezůstane lokálním plemenem, jak je  tomu dnes, ale dostane se i dále do Evropy. Předpoklady díky své atraktivnosti k tomu má. Pokud vás zaujme možnost podívat se na zmiňované, klikněte  si tak jako já na www.moravskabagdeta.estranky.cz.   Já jsem to udělal právě před chvílí a zjistil jsem, že stránky již zhlédlo celkově více než 2200 návštěvníků, průměrná měsíční návštěva je 346 lidí, dnes již stránky shlédlo 15 návštěvníků a světe div se, aktuálně jsme na stránkách byli připojeni tři. To je velmi dobré znamení. Takže teď nezbývá, než trošku popracovat na stránkách, přidat pár zajímavých článků, které představí moravskou bagdetu i těm, kteří ji nikdy neviděli, nafotit pár zajímavých fotogalerií a klubové stránky mohou překročit i návštěvy 2000 návštěvníků měsíčně, jako se to podařilo v krátké době na holubářských stránkách www.ceskyrejdic.estranky.cz a www.barevnohlavek.estranky.cz

                Moravská badeta patří k jednou z nevětších, u nás chovaných, a dovolil bych si zdůraznit létajících, plemen holubů. Vzhledem k své hmotnosti přes 600 gramů by mohla oslovit skupinu chovatelů, kteří mají rádi velká, robustnější plemena holubů.  Z těchto těžkých plemen  již bohužel řada přestala létat, nebo neumí létat vůbec. Aktualizovaný standart moravské bagdety schválený a publikovaný v loňském roce konzultovaný s klubem chovatelů holubů moravské bagdety doznal několik dílčích, z nichž za nejzrádnější můžeme považovat úpravu stanovení minimální doporučené hmotnosti holuba. Ta má dopomoci podporovat v první řadě plemenný typ.

                Je nádherné pozorovat moravskou bagdetu, která se chystá k letu.  Bagdetu, která začne impulsivně zvedat svá mohutná křídla v ramínkách, nebo jen tak cvičně mávat křídly.  Co teprve, když vzlétne, je to naprosto úchvatný pohled sledovat tak impozantního holuba v letu.

                Protože se jedná o holuba, jak jsem se zmiňoval velmi velkého, vyžaduje ke svému chovu odpovídající a i poměrně velký životní prostor. Běžné, a to i v podmínkách naši republiky jsou chovy o stovkách kusů holubů. U moravské bagdety si osobně chovy o několika stovkách kusů nedokážu představit a chovy, u kterých můžeme vidět na střeše pár desítek kusů holubů lze tudíž považovat za velké. Kdo více by nám o moravské bagdetě mohl povědět více, než její dlouholetí chovatelé a šlechtitelé. Z nestorů chovu a jedním ze zakladatelů klubu je pan Alois Chmelař, který je členem klubu doposud, i když sám již dnes moravské bagdety nechová.

                 Přítel Josef Opavský, který  je předsedou klubu v našem rozhovoru zavzpomínal, jak ho jeho maminka coby devítiletého synka vezla na zakládající schůzi klubu. Dnes je jedním z chovatelsky nejstarších členů klubu a moravské bagdety, kterým zůstal věrný a chová je dodnes. Protože mne zajímalo aktuální dění kolem moravské bagdety, zeptal jsem se, jak vypadá současný stav šlechtění plemene. Dozvěděl jsem se, že i když současná základna je docela početná, zvláště v bílé barvě, která je nejtypičtější, není třeba používat meziplemenného křížení. U ostatních barev, které nejsou až tak početně zastoupeny, doporučuje zvláště méně zkušeným chovatelům vzájemné křížení mezi barvami. I v chovu moravské bagdety  jsme se tak jako u jiných pemen holubů setkávali s meziplemenným křížením. Ne všechna použitá  plemena se osvědčila. No a protože mezi chovateli holubů všeobecně je řada experimentátorů, v průběhu šlechtění se setkáváme i s křížením mezi barevnými rázy, které neprospělo intenzitě barev, protože ne všechny barvy se na sebe vzájemně hodí. V časopise Chovatel naštěstí v poslední době vyšla řada článků týkající se i genetiky barev. S hnědou řadou se u moravské bagdety nesetkáváme, s černou a červeněpopelavou řadou  ano. Jedním z úkolů chovatelského klubu je samozřejmě poskytnutí chovatelského servisu.

                I v klubu moravské bagdety se věkový průměr členů zvyšuje. To je dáno celkovým stavem holubářství u nás. V klubu se občas objeví i noví členové, ale ne všichni vydrží. I přesto jsou všichni nově příchozí v klubu vítáni. Zdůrazňuji, že chov moravské bagdety je srdeční záležitosí a kdo ji propadne u moravské bagdety zůstává. V dnešní době internetu, v době velmi rychlé výměny informací se dá očekávat, že při soustavné a kvalitní práci klubu o moravské bagdetě uslyšíme více a uvidíme ji i na jiných místech republiky, než na Jižní Moravě více a častěji. Předseda klubu, pro kterého je chov jeho milovaného plemene doslova posláním, vidí i v dnešní době moravskou bagdetu jako velmi plodného holuba, který se umí postarat o své potomky. Řada chovatelů, zejména nečlenů klubu, nebo neorganizovaných, vůbec používá moravskou  bagdetu jako chůvu. Věřte, že do volátka takové bagdetí ratolesti se vleze opravdový ranec krmení, takže neznám plemeno, které by dobrá moravská bagdeta neutáhla. Od dobrých párů není problém odchovat 8 až 12 výletků ročně. Proto, pro zachování životaschopnosti potomstva, je třeba vybírat jedince nejen podle exteriéru, ale je nutné velmi citlivě pracovat s příbuzenskou plemenitbou, aby úbytek rodičovských generací byl co nejmenší. Holuby, u nichž je rodičovský pud snížen, dále nezařazovat do chovu. Samozřejmostí kvalitního chovu je dodržování hygienických zásad a veterinární péče. I nadále se budeme muset soustředit na vylepšování plemenného typu moravské bagdety. V současné době nade vše vyčnívá z řady moravská bagdeta bílá. Samozřejmě i u ní se dají najít vady, jako je například příliš vodorovné držení těla, širší, nebo delší ocas, či světlejší obočnice. V posledních letech udělala velký skok kupředu moravská bagdeta červená a žlutá. I u ní je co zlepšovat, jako například čistota a barva oka, postava, obočnice. U červených se objevují nečisté zoby, řada červených holubů má vodorovné držení těla. Tyto nedostatky vyplývají s mnohdy bohužel nevhodného meziplemenného křížení, nebo s křížení holubů černé a červeněpopelavé řady mezi sebou navzájem.

 

                Nejméně viditelné zůstávají v současné době moravské bagdety modré a černé. U těch bychom potřebovali, aby získaly nové nadšené příznivce, kteří by se začali věnovat jejich intenzivnějšímu šlechtění. V neposlední řadě se musíme zmínit, abychom paletu barev a kreseb vyčerpali, že moravské baagdety můžeme vidět i jako straky. Předseda klubu vyslovil v naší diskusi jako velké přání, aby se v budoucnu podařilo dosáhnout toho, aby holubi v každém z barevných rázů se vyskytovali nejméně u třech až pěti chovatelů, kteří by se jejich šlechtění věnovali.

               

                Každým dnem se nám přibližuje Evropská výstava drobného zvířectva 2012 v Lipsku. Tak jako ostatní naše národní plemena by tam neměla chybět ani moravská bagdeta. Je to plemeno, které má zájemcům o jeho chov co nabídnout. Je jistě přáním nejen členů klubu, aby moravská bagdeta byla stále viditelnějším představitelem našich národních plemen. Přičiňme se navzájem, aby byla viditelným a stále viditelnějším reprezentantem českého holubářství i na mezinárodním poli.

 

 

Ing. Gerhard Stein